Aratinga jendaj
(Aratinga jendaya)
řída: |
Ptáci |
Řád: |
papoušci (Psittaciformes) |
Čeleď: T |
papouškovití (Psittacidae) |
Druh: |
Aratinga jendaj (Aratinga jendaya) |
Výskyt: |
Venezuela, Brazílie, Guayana |
Velikost: |
30 cm (včetně ocasu) |
Počet vajec: |
většinou 4 |
Hnízdění: |
25 - 29 dnů, 2x ročně |
Potrava: |
směs pro velké papoušky + ovoce a plevely |
Papoušek nádherného vzhledu s vysokými hlasovými projevy. Asi toto se vybaví každému chovateli při vyřčení slova aratinga. Jejich domovinou je Brazílie, proto nesnáší přiliž dobře naše zimní měsíce. Viditelný rozdíl mezi samcem a samicí neexistuje.
Samici jsem získal před 3 lety na burze v Telči výměnou za jedno mládě alexandra malého + doplatek. Protože byl listopad, aratingu jsem umístil prozatím do sklepa, do klece 1x1m. V letošním roce (2005) jsem narazil na krásného samce na zářijovém trhu exotů v Týništi n. orlicí. Neváhal jsem ani okamžik a samce zakoupil. Vpustil jsem ho rovnou k samici, která byla v té době ve velké zahradní voliéře a sledoval jejich chování. Po chvíli seděli oba vedle sebe a vzájemně si probírali peří a tiše přitom "pobrukovali". Tak rychlé seznámení jsem nečekal. Aratingové dělali prakticky celé dny to samé. Jen párkrát za den slétli na misku s krmivem aby se nakrmili. Občas rozevřel jeden z ptáků křídlo a nechával si ho probírat druhým, což jsem u jiných ptáků nikdy nepozoroval. Noc trávili společně v budce. Ve které dokonce upravovali připravené piliny s hlínou, ale k hnízdění v tomto roce logicky dojít nemohlo. Začátkem listopadu, kdy venkovní teploty klesaly pod 0°C, jsem je přemistil do místnosti, kde se teplota nesnížila pod 15 °C. Jejich křik v místnosti je velice výrazný, až nepříjemný, a reagují jím hlavně na přítomnost cizí osoby. Ve venkovní voliéře to má i své výhody, když křikem upozorňují ostatní ptáky na přítomnost kočky v blízkosti voliéry.
Co se krmení týče, aratingové nepatří mezi vybíravé druhy papoušků. Spolehlivě mi přijímají všechno předkládané krmení. Dokonce i pšenici v suchém stavu, kterou dokáží zobákem rozdrtit. V oblibě mají jablka a vlašské ořechy, které si na větvi přidržují končetinou, a po pár minutách padá na podlahu pouze prázdná ořechová skořápka. Ořechy dávám ale jen jednou za čas v menším množství. Vápenný grit konzumují také lépe než ostatní druhy. Zbyde po něm pouze šedý prášek. Do vody přidávám po celý rok SupervitD podle návodu, a přípravky od firmy AQUMID. Větve likvidují v krátké době. Nejdříve olupují kůru, po čase se na podlaze objevují i třísky a není neobvyklé, že přeštípou i silnou větev.
V zimních měsících, kdy nemají k dispozici prolet jako v létě, je pouštím po místnosti, což se jim očividně líbí a bez problémů se vrací do klece. Proto je takto volně nechávám celé dny. Jejich let je rychlý a svištivý s rychlým máváním křídel.
Zkušenosti s odchovem zatím nemám. Pokud se mi někdy podaří, rád sem některé postřehy přidám.