Husa císařská

(Anser canagicus)

Původ :

Husa císařská jako jedna z nejkrásnějších hus rodu Anser. Hnízdí na nejzazším severovýchodu Asie, na úzkém pruhu západního i východního pobřeží Beringová moře a na ostrově sv. Vavřince. Přezimuje na pobřeží Tichého oceánu a na Aleutech.

Vzhled :

Vzhledem husa císařská poněkud připomíná modrou formu husy sněžné, od které se liší černým zbarvením přední části krku, sahajícím přes hrdlo na bradu, a oranžově žlutýma nohama. Vrchní strana těla je modrošedá s černými příčnými proužky, hlava a zadní část krku stejně jako ocas jsou bílé. Hruď a boky jsou šedé s příčným proužkováním, břicho temně šedé, vzadu světlejší. Horní část zobáku je červenohnědavá, spodní černá. Dospělý pták měří 76 cm.

Hnízdění :

Více než ostatní druhy rodu Anser jsou tyto husy vázány živočišnou potravou na moře, kde je nacházíme v blízkosti horní hranice přílivu, na březích přítoků a na ostrůvcích v deltách řek. Hnízdo bývá v kotlince, do které husa snáší první vejce bez vystýlky, teprve pak vystýlá hnízdo rostlinnými částmi a prachovým peřím. Je dokonale maskováno v nánosu různých větví a samice při přiblížení člověka položí krk na zem, takže i člověk jdoucí těsně kolem je přehlédne. Snůška je 3 až 8 matově bílých vajec, na kterých sedí husa 24 dní. Jakmile husa začne sedět, houser se uchyluje do vzdálené „pánské společnosti" a vrací se až po vyklubání mláďat. Potom se zúčastní péče o ně. Koncem července začíná pelichání dospělých hus, které Eskymáci v době neschopnosti letu hromadně vybíjejí. V polovině srpna jsou staří i mladí ptáci schopni letu a koncem září odlétají na zimoviště.

Potrava

Potravou jsou jim různí mořští živočichové, které sbírají za odlivu (převážně měkkýši, korýši a červi). Husy císařské se však také pasou na tundrové trávě a sbírají jahody a bobule. V roce 1908 byly dovezeny první husy císařské do zoo Londýn a zanedlouho i vychovány v Nizozemí (chovatel Blauw), Velké Británii (Wildfowl Trust) a Francii (Cléres). Jako ostatní husy vyžaduje i husa císařská čistou vodu a trávník a navíc živočišnou složku v potravě. Hmyz konzumují jen výjimečně, dávají přednost obilninám, proto musíme do směsi přidávat drcené garnély, rybí a masovou moučku nebo jinou formu živočišné bílkoviny. Ve Velké Británii chovatelé s úspěchem zkrmují psí suchary. Mláďatům dáváme zpočátku na vodu mravenčí kukly a do krmítka navlhčenou směs sušeného hmyzu (jepic) a garnél. Často přijímají kašovitou směs odchovné moučky, do které můžeme přidávat sekané kopřivy, vojtěšku, ovesné vločky a otruby. V trávníku vyhledávají křehké rostliny (smetanku, ptačinec apod.). Asi ve stáří 4 týdnů počínají žrát obiloviny, zejména proso, máčenou pšenici a oves. K hnízdění potřebuje husa císařská klid. Zvlášť vhodné jsou pro zahrady v chladných polohách.