Bažant Elliotův

(Syrmaticus ellioti)

Vlast tohoto krásného bažanta je východní Čína, jižně od řeky zvané Jang-c-Tiang. Kohout má horní část zad, křidla a hruď zářivě kaštanově hnědé, každé pero s černým lemem a červeně měděným leskem. Vrchní část hlavy je hnědá, líce šedohnědé, strany krku a zadní část krku jsou šedé. Na malých křídelních krovkách je široký kovově modrý pás, bílé konce per velkých křídelních krovek tvoři na křídlech bílý pásek. Spodní záda a kostřec jsou černé, každé pero je bíle lemované, čímž vzniká šupinovitý vzor. Každé ocasní pero má po celé délce široké příčné světle šedé a kaštanové pásy, oddělené úzkými černými pásky. Spodní část těla je bílá, boky jsou kaštanově hnědé, každé pírko se širokým bílým koncem. Spodní krovky ocasní jsou černé a kaštanově hnědé, holé okolí oka je červené, zobák světle žlutý, nohy šedé. Dospělý pták měří 80 cm. Slípka je jako u ostatních bažantů nenápadně hnědavě zbarvena, na svrchní straně s červeným nádechem, na bradě, hrdle a předním krku černá. Na spodní části těla mají pera bílé konce, takže celkový dojem je bílý. Dospělá slípka dosahuje délky 50 cm. Kuřátka jsou svrchu červenavě kaštanová, na spodní části těla šedobílá se světle červenavým páskem na hrudi.

Bažant Elliotův obývá hustě zarostlé rokle v hornatých krajinách. Odlesňováním jejich biotopů se přizpůsobili životu v bambusových houštinách. Při dvoření se kohout obraci k slípce ze strany celým tělem, čímž vyniknou bílé pásy na křídlech, šupinovitá kresba na zádech a kostře i a pásky na ocasu. Současně se roušky v okolí oči překrvují a září červeně. Mimo hnízdní dobu se bažant Elliotův téměř neozývá. Kohout žije s jednou nebo dvěma slípkami. Prvni bažanty Elliotovy dovezl roku 1874 francouzský přírodovědec, jezuitský páter DAVID do pařížské Jardin des Plantes. Později byli občas dováženi přes Čanghaj a pro snadné rozmnožování a odolnost vůči naší zimě se stali velmi oblíbenými okrasnými bažanty v Evropě i Americe.